Hradecká Sova 2007

Tým Perníkáři - Ivošek, Gárdy, Bubáček, Moole, Zuzík

Jak to vlastně začalo

Historie týmu Perníkáři sahá až daleko do podzimních měsíců roku 2006. Tehdy jeden nejmenovaný mladík, zdrcen osamělostí objevil na internetové seznamce odkaz na Horskou orientační hru. Protože v hlavě té osoby nebylo ani za mák soudnosti, rozhodl se této šílenosti zúčastnit. Ukecal své kamarády Gárdyho, Jelwu a Kátici a společně vyrazili do Vítkovic v Krkonoších objevovat poprvé v životě kouzlo šifrovacích her. Díky neobvyklému odhodlání a zřejmě také kvůli nějaké dosud neopravené chybě v Matrixu tento tým hned ve své první šifrovací hře zvítězil. Protože všichni pocházíme z Pardubic, města perníku, rozhodli jsem se pro patriotský název Perníkáři. Na jaře 2007 jsme se poté zúčastnili ještě dalšího kola Horské orientační hry, tentokrát v sestavě: Ivošek, Gárdy, Kátice, Bubáček. Tento typ hry nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli stát také orgy a připravili jsme v květnu 2007 a v září 2007 Pardubickou šifrovací orientační hru. Když jsme informaci o druhém kole umísťovali do Kalendáře šifrovacích her, ukázalo se, že v nedalékém Hradci se koná šifrovací hra, pyšnící se názvem Hradecká Sova. Ve chvíli, kdy jsme se o konání této akce doslechli již bylo 2 dny po ukončení registrace. Naštěstí nám orgové vyšli vstříc a umožnili nám registraci i po termínu. A tak se tým Perníkářů dostal na Sovu.

 HOH
podzim 2006
HOH
jaro 2007
Sova
2007
Umístění:1.-2.4.3.
Ivošek
Gárdy
Kátice 
Bubáček 
Jelwa  
Moole  
Zuzík  
Seznam lidí, kteří kdy za Perníkáře hráli

Začátek - Lodě - 16:15

Sraz na Sovu byl u mě doma a byl dosti hektický. Gárdy dorazil trošku se zpožděním. Zradila ho totiž termoska s teplým čajem a svůj obsah volně vypustila mezi mapy, papíry a další materiály, co měl zabalené s sebou. Ano, orgové koukali trošku divně, když papír s prohlášením o zodpovědnosti byl mírně vlhký, lepkavý a značně otrhaný. Fakt, že papír s prohlášením vypadal, jako bychom ho vytáhli krávě z huby, nám pomohl se hned zpočátku dobře prezentovat.

Na startu jsme měla být rozehra o zadání Lodě a to jsme rozhodně nepodcenili. Vzhledem k tomu, že se hrálo na poli 4×4, musel být počet možností značně omezený. To mi nedalo a jakožto zvídavý programátor jsem si vzal na pomoc počítač. Zjistil jsem, že existuje pouze 1328 různých možností rozestavění lodí na daném herním plánu. Připravit si pak prográmek do mobilu, který průběžně vypočítával pravděpodobnosti obsazení jednotlivých políček pak už nebyl problém. (Koho by to zajímalo, může si Java MIDlet včetně zdrojového kódu stáhnout BattleShipAdvicer). Statistická analýza se ukázala jako velmi přínosná pomůcka, protože jsme zcela bez zaváhání vyhráli oba zápasy a už si s chutí běželi pro zadání.

Perníkáři
Perníkáři - zleva: Gárdy, Zuzík, Bubáček, Ivošek (Foto: Moole)

1. stanoviště - Třešeň - 16:20

Na startu jsme získali zápis z utkání dvou telepatů v lodích. Vůbec žádné vedle. Okamžitě jsme se pustili do zakreslování herní situace do dvou polí. Já s Bubáčkem jsme zakreslovali tahy červeného a Zuzka, Moole a Gárdy se postarali o zeleného hráče. Během chvíle se nám před očima zjevili 2 obrazce. Na prvním byl velký symbol řecké abecedy Σ a pod ním nápis TŘEŠEŇ. Na druhém obrázku byl pouze obrázek nápadně připomínající strom na kopci. Protože je jasné, že Σ značí sumu čili počet, směřovali naše první úvahy k tomu, že budeme muset spočítat nějaké třesně na okolním kopci. Bohužel v okolí startu se nic takového nevyskytovalo. V mapě jsme také objevili ulici, která se jmenovala Třešňová, ale ta pro nás nebyla vůbec přesvědčivá - nevyužili bychom totiž onu Σ. Takže počet třešní... hmmm... Takže budeme počítat vybarvené čtverečky v obrazci se stromem - jak ale rozeznat, co je třešeň a co je větev. Dlouze jsme se přeli o definici třešně a vybarvené čtverečky jsme počítali po řádcích, po sloupcích, s kmenem, bez kmene... Byl tu i nápad spočítáme je dokupy a pak by to mohla být nějaká kóta. Okolní kóty však říkali čísla větší než 200, takže jsme tento nápad se slovy Tolik těch střel tam zas není odložili. Naše chyba. Ke správnému řešení nás však krátce po šesté hodině odpoledne nasměrovala nápověda. Další záznam šachové exibice telepata. Jeho 21 tahů zakreslilo do hrací plochy číslo 21. A bylo jasno. Sečetli jsme tahy ze zadání a vyrazili na nedalekou kótu.

Perníkáři - na startu
Moole a Zuzík na prvním stanovišti (Foto: Gárdy)

2. stanoviště - Písmenka - 18:30

Pozice druhého stanoviště byla trošku jiná než jsme očekávali. Trošku jsme zemědělcům pošlapali pole a pak konečně našli u silnice organizátorskou Škocnu se zadáním. V zadání bylo několik nepřílíš souvisejích vět. Na první pohled každá věta ukrývala nějaký symbol. Nejdříve jsem se domníval, že tyto symboly nebo tvary objevím v mapě a budou určovat nějakou cestu či směr. Některé tvary však v mapě byly, jiné ne a když už, tak to příliš nedávalo smysl. Takže jsou to tedy písmenka. A zpráva, že cíl naší další cesty je Hájovna Vysoká byl na světě.

3. stanoviště - Lodě 2 - 19:35

Rozhodli jsme se získat trošku času a proto jsme se rozdělili. Já a Moole jsme odevzdali batohy ostatním a přes řepné pole jsme vysprintovali směrem k hájovně. Podél lesa jsme proběhli celou obcí Vysoká nad Labem, ve které jsme se ještě pro jistou optali na nejkratší cestu k hájovně. Hájovny jsme tak dosáhli vcelku brzy. Ostatní členové našeho týmu zatím postupovali běžným tempem naším směrem.

Nyní však vyvstal celkem velký problém. Hledáme s Moolem 10 minut, 15 minut a nic. Kolem zákazu vjezdu před hájovnou žádný černý pytel s další šifrou nebyl a to jsem ještě pro jistotu radši prohrábnul a zase srovnal blízko ležící kupku sena. Rozhodli jsme se prohledat i okolí další značky zákazu vjezdu, který jsme v okolí objevili. Taky nic. Mezitím se začlo stmívat a v křovinách už byla férová tma. K mé smůle jsem čelovku měl v batohu, který nesl některý z mých kamarádů. Po více než 25 minutách hledání jsem se rozhodl obejít hájovnu dokola a hledat ještě jinde. Najednou slyším zvonění svého mobilu a ze skupinky lidských siluet přede mnou se ozve: Aha, to jseš ty a zvonění umlkne. Zbytek Perníkářů totiž už dorazil ze druhého směru a mezitím dokonce našli i správný zákaz vjezdu a v odvodňovací rouře i černý pytel ze zadáním šifry. Do této chvíle jsme vůbec neměli tušení o stavu hry a mysleli jsme si, že se držíme někde v druhé polovině. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se do tabulky u šifry zapsali jako pátí.

Sbalili jsme 2 exempláře zadání a Gárdy jen poznamenal Rychle pryč než nás tady najde někdo z jinýho týmu načeš se ze tmy ozvalo Už vás našel. Potkali jsme jednoho člena cizího týmu a dali jsme se chvilku do řeči na téma: co jsme za tým a odkud jsme. Osoba byla také z Pardubic a velmi nás potěšila svou otázkou: V Pardubicích prej minulej týden taky něco bylo. Byly jste na tom?. No my jsme to organizovali, odvětli jsme s radostí, že se o naší hře také ví a příští kolo bude mít doufejme ještě větší účast.

Máme tu ale další problém. Se zbytkem týmu jsem se shledal pouze já, zatímco Moole pořád někde pročesává roští a okolí nalezených zákazů vjezdu. Vyrážíme ho hledat. Mezitím se potajmu smějeme mezitím došlým týmům, které stejně zoufale jako my s Moolem předtím, kontrolují každý centimetr čtvereční okolí zákazu vjezdu před hájovnou. Po chvíli hledání tichými způsoby vzdávám a na vteřinku vyvolám trošku hluchu zakřičením Moole. Šťastně se shledáváme a pouštíme se do dešifrovaní. Zase tu máme nějakou partii Lodí. Naštěstí už to nebyly telepati. Po zakreslení, které nám chvilku dalo, protože jsme párkrát netrefili to správné políčko. Moole dostal nápad s kombinováním obou her dohromady a tím, že v tom určitě bude nějaký text. K tomu jasně nahrávalo to, že jeden herního plánu byl u obou hráčů volný. Vytáhl jsem z batohu pauzák a herní plán jednoho hráče jsme na něj překreslili. Překryly s druhým herním plánem a objevili podivně vyhlížející znaky. Když jsme trošku přihmouřli oči a přečetli to odzadu zrcadlově, vykoukla na nás přesmyčka slova Borkovník, což bylo rozcestí 3,8 km vzdálené.

4. stanoviště - Graf - 21:01

Na čtyřce jsme se poprvé a rozhodně ne naposledy potkali s týmem Drahoš Forever. Prý už 20 minut hledá šifru a furt nic a že už i volali Orgům. Přidáváme se k pátrací akci. Mezitím dostáváme upřesnění pozice od organizátorů, ale stejně nemůžem zadání najít. Po chvíli objevuji dobře schovaný zadání v kapradinách. Necháme tedy Drahoš Forever, aby se zapsali před námi. Také hodíme jméno našeho týmu do tabulky a jdem luštit. V tabulce jsme třetí a máme radost.

V šifře je nějaký neorientovaný hranově ohodnocený graf. Já a Moole se pouštíme do hledání nejlevnějších a nejdražších cest. V tu chvíli může zazářit Bubáček a Gárdy s objevem, že se stačí podívat pouze na spojnice, které jsou popsány stejným číslem a že to kreslí písmenka. Přečteme, že máme postupovat směrem k myslivně U Křížku a vyrážíme.

Při cestě v lesích jsme si preventivně definovali speciální substituční slovník frází, abychom zbyteně nepropadali depresím a nedemoralizovali zbytek týmu. Upozorňuji, že v následující ukázce mohou být použita sprostá slova.

Chceš říctMísto toho řekneš
Mně je zima. Seru na to.To je ale pěkně! Jsem rád, že se můžu projít po lese takhle v noci.
To je ale kreténská šifra. Napíšem si o řešení.To je ale výzva budu si ještě 2 hodiny lámat hlavu.
Orgové jsou hovada, kdo mohl tohle vymyslet.Orgové jsou fakt borci, maj to moc pěkně vymyšlený.
Kde to na tý mapě k sakru jsme.Tady je to ale hezké, sem jsem se chtěl vždycky podívat.

5. stanoviště - Lodě 3 - 21:44

U myslivny jsme prohledali klády složené do tvaru L. Očividně jsme nebyli první, protože tráva kolem klád byla dost podupaná. Tahle šifra byla taky schovaná dost nenápadně. Po chvíli hledání ji ale Gárdy objevil mezi poleny. Popošli jsem kousek dál od stanoviště s vidinou: tady za tou zatáčkou bude fajn místo, kde budeme luštit. No nebylo. Už tam kempil Drahoš. Tak jsme se šoupli o kus dál. V tu chvíli mi ale byly šifry ukradený. Jídlo má přednost. Všichni jsme se vyčurali, občestvili a pustili se do šifry. Další zápas lodí. Rozměr tentokrát 6×6 a do toho se snad žádná grafická šifra nevejde. Taky že ne, byla tam morseovka, kde zásahy byly čárky a vedle tečky. Přečetli jsem si nápis HOSPODA BIRICKA a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím.

6. stanoviště - CD - 22:36

Jsme na šestce a podle pozdějšího přepočtu podle mapy za sebou máme asi 12 kilometrů. Před hospodou objevujeme orga, který nám do rukou dává cédečko v obalu s logem sovy a soupisem písniček. Na stanovišti jsme čtvrtí a všichni na tomto stanovišti stále jsou. Jsme v čele a bojová atmosféra a odhodlání roste. V tu samou chvíli se dozvídáme, že naši kamarádi v jiném týmu to vzdali. Na obalu CD, které jsme obdrželi je napsáno, že nápověda je na ostrůvku rybníka nebo za 90 minut po obdržení zadání. Vybalujeme discmana a protože jsme dobře vybaveni, tak i rozdvojky na jack konektor. Každý si zapojujeme vlastní sluchátka a posloucháme. Je tam folk. Nedvědi, Žalman a tak. Časy na obalu jsou trošku podivné. Discman totiž na displeji píše, že čas písničky je jiný než uvádí obal. Jedna písnička má dokonce čas 2:112 a to už je velmi podezřelé. Zjistíme texty a odpočítáme od každé písničky tolikáte slovo. V tom nám trošku pomůže i Google v mobilu. Texty dohledáme na internetu a jen pro jistotu zkontrolujeme, jestli slova sedí s nahrávkou. Mezitím se někdo z cizího týmu jde podívat, kde je ten ostrůvek s nápovědou. Je pro následován dobrého záběru chtivým orgem vybaveným foťákem. Jdu se taky podívat. Dám se do řeči s orgem, který mě vlastně tím, že tam zatím nikdo nevlez vyhecoval. Jdu se ještě poradit s týmem a jdu do toho. Na organizátorovi je vidět, že jsem mu udělal radost. Fotí seč může. Dokonce i poté, co odkládám i poslední kousek oblečení - no to budou teda fotky :-). Vlastně není to poslední kus oblečení. Čelovku na hlavě si nechávám. Voda je studená jak psí čumák - žádný kafe, ale když už jsem ve vodě pokolena a v zádech mám orga, tak prostě vyměknout nemůžu. Doplavu na ostrov a zjistím nápovědu, že mám počítat slova. Ne, tak to jsme fakt nevěděli. Zcela marná nápověda, ale já své koupele nelituju. Doplavu nazpět. Org mi dokonce půjčí ručník a krasojízda pokračuje.

Perníkáři - na šestce
Ivošek se koupe - šesté stanoviště (Foto: Gárdy)

Zbytek týmu mezitím počítá slova. Vycházejí nám pěkné nesmysly. Ještě kontrolujem a zjistím, že bude lepší počítat na prstech, když neumíme ani přičítat jedničku. Zjistíme slovo SVÍČKA na napadne nás, že asi 100 metrů od Biřičky jsme zahlédli nějaká světýlka, s Gárdym tam doběhneme, ale bohužel to nebyla světýlka svíček, ale žhavíky z vyhasínajícího ohniště. Vracíme se zklamáním nazpět. Mezitím konečně získáváme slova, která říkají něco ve smyslu: SPRÁVNĚ, TAJEMSTVÍ, SVÍČKA, OBAL. Poslední páte slovo mezitím ostatní přepočítávají, mě však stačí tato 4 slova k zrození nápadu. Z báglu vytahuju zapalovač z obalu CD vytáhnu booklet a běžím kousek dál, aby mě ostatní týmy neviděli, Gárdy jde se mnou. Přejíždím plamenem po papíru. Hmmm, tak asi nic a začínám být dost zklamán. Najednou však z papíru vyskočí výrazně jednoslovo. Huráá!!! Obrovská radost. Sakra!!! Mi to chytlo. Rychle to sfouknu a pokračuju v zahřívání. Booklet odhalí, že máme pokračovat k hrázi rybníku Cikán. S velikou radostí balíme a vyrážíme. Tohle byla fakt perfektně vymyšlená šifra, která se mi v celý hře asi líbila nejvíc.

Perníkáři - na šestce
Moole a Bubáček kontrolují slova podle internetu - šesté stanoviště (Foto: Gárdy)

7. stanoviště - Dvojice - 0:12

Dorážíme k rybníku Cikán a v jeho rohu u jakéhosi vodohospodářského zařízení objevujeme nějaké cedule. Logo sovy však nikde. Na stromě u jednoho plakátu však visel klíček. Nápady směřují k tomu, že tu někde bude nějaká zamčená skříňka nebo lodička zamknutá k nějakému stromu. Nic takového však neobjevujeme a tak pokračujem dál. Uprostřed hráze za cedulí s naučnou stezkou nalézáme zadání a v okolí vidíme 2 týmy. Trošku nás šokuje, že hned na prvním řádku tabulky u šifry je tým Poutníci, který na tomto místě byl již v 18:12 (čas ve kterém jsme my byli ještě na startu). Proč ale nebyli zapsáni na žádném předchozím nám bylo záhadou. Kecly jsme sebou kousek od cesty. Alumatku jsme ale stihli tak akorát rozbalit, usadit se na ní a už jí rovnou pakovat. Řešení už bylo na světě a my míříme ke křižovatce ulic Hlavní a Zámeček.

Sepsal: Ivošek
Dále bude pokračovat Moole...

8. stanoviště - Vlaky - 0:39

První, co nás zmátlo, bylo, že Ivošova GPS navigace a papírová mapa Hradce doporučená Orgy, se dost výrazně neshodovaly v tom, kde se vlastně tyhle dvě ulice kříží. Po menší týmové konzultaci jsme zvolili severní variantu a dobře pro nás - na místě už kempili pod lampami dva další týmy, takže bylo jasné, že jsme tu správně a i dost brzo na to, abychom stáhli časovou ztrátu na týmy před námi.

Trochu jsme se ale přepočítali. I když nalezená šifra v podobě jízdního řádu fiktivní vlakové linky a obrázku ručičkových hodin vypadala hodně podobně jako jedna z šifrovačky iNula, stejný postup na ni nezabíral. Ivošek přišel s dobrým nápadem, že polohy ručiček značí semaforovou abecedu, jenže i když to zpočátku vypadalo hodně nadějně, některé ručičky, ani po otočení nebo převrácení prostě písmena nedávaly. Abychom nepřišli o zbytečně moc času, vyběhl Ivoš na místo startu hledat nápovědu. My jsme mezitím vyzkoušeli, co se dalo, a vyluštili alespoň něco: HODIN a HODPLUSMIN, ukryté v kilometrovníku a číslech vlaků. Ani to nás ale dál nepostrčilo a museli jsme počkat až na Ivošovu nápovědu, podle které už jsme šifru zdárně rozlouskli a dali si sraz u pomníku v Třebši.

Osmička byla podle mě (s výjimkou cílového hesla - o něm ještě bude řeč) nejzapeklitější šifra na Sově a nebýt nápovědy, bojovali bychom s ní asi ještě dost dlouho. Takhle by měly vypadat všechny. :)

9. stanoviště - Telefon - 3:05

Cestu k devítce jsem se slovy Tady to znám, tady se nedá zabloudit! naplánoval přímo za nosem, dolů po sjezdovce a šikmo přes uvláčené pole. Nebylo to poprvé, co jsem to řekl, a nebylo to poprvé, kdy jsme šli... ne tak úplně správně. Ale týmový substituční slovník už jste si četli, takže je jasné, že morálka v týmu byla naprosto v pohodě. :)

Když jsme dorazili k pomníku, Ivoš už tam čekal a lamentoval, že tohle místo prošel křížem krážem, hledal severnější, jižnější a prostě i úplně všechny pomníky v okolí, ale po pytlu s šifrou ani památky. Ne, že bychom mu nedůvěřovali, ale všichni společně jsme to prošli a prohledali ještě jednou, abychom zjistili, že... měl pravdu. Po dobré půlhodině marného hledání nás ze šlamastiky vytáhl telefon Orgům, kteří nám řekli, že hledáme sice hezky, ale u špatného pomníku a poradili, kde hledat ten správný. Naštěstí to bylo jen pár desítek metrů odsud a grafická šifra v podobě spojování číslic na klávesnici mobilu nás nezdržela prakticky vůbec. V řešení stálo: POSLEDNI PREMOSTENI LABE V HK.

Protože cesta tam vedla kolem místa, kde jsme hledali nejdříve, dozvěděli jsme se cestou o Ivošově příhodě, která se stala tak před hodinou, když ještě čekal na nás: Potkal proti sobě nějspíš doposud první tým, který se ho dychtivě vyptával: Ke komu patříš? Odkud jdeš? Muselo je to pěkně vylekat, jestli si mysleli, že už se vracíme z desítky. :)

10. stanoviště - Ufon - 3:35

Už z dálky bylo nad řekou vidět něco velkého. Čtyřproudovka? Viadukt? Prostě něco, kde se šifra upřesněná jen slůvky východní konec bude hledat hoodně špatně. Blížili jsme se s čím dál větší nedůverou, až se to najednou zlomilo: Orgové nejsou *! (viz slovník:) Nebylo to nic horšího, než obyčejná lávka pro pěší a za ní několik potrubí parovodu. Hurá! Hledání šifry se tím zkrátilo na obejdutí schodiště a pytel v trávě ani za nočního šera nešlo minout.

S luštěním jsme se strategicky přesunuli pod lampu na druhý konec lávky a začali chrlit nápady, co by to mohlo být. Jasné bylo rozdělení podle oborů a podle velikosti písma. Ale co dál? Kreslili jsme na pauzák, přikládali na mapu, všelijak otáčeli, převraceli, dohadovali se, spojovali trasy a hledali křižovatky, zastávky MHD, četli první písmena... první písmena! Tak jednoduchý! Proč jen jsme to nezkusili jako první? Stačilo seřadit ve skupinkách podle velikost písma a řešení HRADBA U PRIVOZU bylo na světě.

K poslednímu mostu přes Labe v Hradci jsme sice šli nejkratší možnou cestou, jenže jsme ale blouděním při hledání devítky nějaký čas ztratili, takže nás na lávce aspoň dva týmy dohnaly. Drahoš forever pořád o pár minut utíkal, ale náskok jsme stahovali a oni teď vyrazili k dalšímu stanovišti po špatné straně řeky, takže jsme měli našlápnuto, že je na jedenáctce urvem.

11. stanoviště - Lodě 4 - 4:33

Protože nikdo z nás není z Hradce, neměli jsme ani my zrovna jasnou předtavu, kterým směrem se vydáme. Přívoz ale na mapě byl a hradby už tam snad nějaké najdeme. Cesta podél řeky docela svižně ubíhala (za to tempo dodatečně všechny týmáky chválím :), pořád bylo o čem povídat a koho pomlouvat, takže jsme si nakonec ani nevšimli, že ty v šifře zmíněné hradby už jsme vlastně přešli a museli se vracet o kus zpět. Pytel se šifrou jsme našli samozřejmě v těch prvních, vzdálenějších, ale hlavní teď bylo, že jsme tu byli druzí - před Drahošem forever!

Radovat jsme se z toho ale nemohli dlouho. Chvilku po tom, co Ivoš s Bubáčkem vyrazili pro všechny případy pro nápovědu k ZŠ Bezručova, se objevili Drahoš forever a s řešením byli snad rychlejší než průjem. Ne, že bychom nějak vytuhli, nápovědu od Ivoše jsme už nepotřebovali, že jde o Braillovo písmo, zapsané jak jinak než v partii lodí, bylo jasné na první pokus, ale pomalejší jsme tu prostě byli. Bojová nálada ale pořád rostla, takže jsem vyrazil během zkontrolovat okolí nejbližšího mostu, jestli nenajdu nějaké podchody, ale po nezdaru téhle akce a pár telefonech s Ivošem, jsme se domluvili, že Zámostí bude jednoznačně název ulice asi 2 km odsud východně a někde tam se taky sejdem a vyrazili jsme. Tentokrát zase my po opačné straně řeky, protože se to zdálo jako schůdnější cesta.

12. stanoviště - Šestky - 5:40

Protože Ivoš s Bubáčkem šli do Zámostí samostatně, bylo vedení zbytku týmu na mně. Copak o to, cestu jsme měli naplánovanou dobře, ale hledání podchodu v ulici Zámostí se protáhlo na dvoukilometrovou túru tam a zpátky a to úplně bez úspěchu. Tady musím pochválit hlavně Zuzíka, která celou cestu držela naše tempo a to přes to, že měla na břiše ještě Ivošův batoh, který vážil odhadem asi tak půl tuny.

Když už jsme byli skoro zpátky na začátku ulice Zámostí, volal Ivoš, že prohledali opačný konec ulice za nadjezdem, a nenašli taky nic. Velký javor východně od nadjezdu sice je, ale není podchod, šifrátoři, ani šifra... Sešli jsme se na nejbližší zastávce MHD a společně zamířili podél čtyřproudovky k lízátkům, protože podchod musel být pod ní a na opačné straně nadjezdu nebyl. Po pár krocích jsme v dálce vedle chodníku v černém fleku rozeznali zábradlí a v postavičkách okolo... Drahoše forever! GRRR! Hledání nás stálo pěkných pár minut a jsou zase před náma. Nojono, to asi jen v Hradci můžou mít východní podchod na severu a k tomu vedoucí od nikud nikam, takže v mapě ho nehledejte... :)

Pytel s šiframi visel na javoru nad podchodem, jak slibovalo upřesnění. Zapisovali jsme se jako pátí v 5:40 nad ránem. Rozednívat se ještě moc nechtělo a únava už byla pořádná, jenže Ivošek posilněný RedBullem vyrazil skrz mokrou trávu pod pro nás momentálně tu nejvíc nejvzdálenější lampu nad vlhkým betonem, jakou jsme si mohli představit... Sic jsem obě zadání držel v ruce já, uměl bych si na nich v tu chvíli leda tak ustlat, takže i když s notným vrčením nezbylo, než vyrazit přímo za Ivošem a pustit se do doplňování znamének. Ivoš počítal rovnice, já dělal, že počítám znaménka a ostatní dělali, že nás kontrolují. Ve skutečnosti jsme ale všichni (ne, všichni ne, Ivoš počítal:) snili o teplých postýlkách a nachumlaných peřinách a substituční slovník zapomněli někde daleko za sebou. Náhoda tomu chtěla (ne, náhoda ne, Ivoš :), že to po několika úpravách vyšlo. Vyluštili jsme cíl dalšího stanoviště NA MLEJNKU a zpola rozespalí (ne, Ivoš ne :) vyrazili na další pouť podél Orlice.

13. stanoviště - Mřížka - 6:13

Drahošové odcházeli od předchozí šifry opačným směrem a pár minut před námi. Nedalo to moc slov a já s Ivoškem jsme se vyhecovali, že další stanoviště dáme během, takže zbytek týmu jsme nechali kus za sebou, abychom opět stáhli Drahoše. K lávce Na Mlejnku jsme tak dorazili vcelku rychle, okamžitě našli pytel se šifrou a zanadávali si na Orgy, proč to musí být tak šíleně umístěné, když je to tak jednoduché. Rozpoznání šifrovací mřížky nedalo žádnou práci a pauzák se opět osvědčil. Sice jsme nevěděli, kde hledat zmiňované sady, ale divadlo na mapě bylo a sady blízko něho se snad přehládnout nedají. Příští zastávka: Žižkovy sady u Klicperova divadla.

14. stanoviště - Literatura - 6:41

Ivošek byl pořád v bojové náladě a i když cesta ke Klicperáku byla nekonečná, zaběhli si ji s Gárdym napřed. Já s holkama jsme si užívali hradecké ráno a svižným krokem pokračovali za nimi. Kluci si s sebou vzali le všechny mapy, takže i když oni šli správně, my jsme nejdřív dorazili na náměstí před Klicperovo divadlo. Tam to zrovna na sady moc nevypadalo, takže jsme se celý blok rozhodli obejít, že to někde najdeme. Jen jsme sešli za náměstí dolů, běžel kolem Gárdy a ukazoval nám, kde najdeme Ivoše. Gárdy by evidentně položil za tým duši, protože po 14ti hodinách hry, 25 ujdutých kilometrech a 13ti zlomených šifrách sprintoval kamsi daleko pryč od nás.

Ivoš seděl v sadech na lavičce a první co sděloval bylo, že Drahošové před chvílí odešli a máme makat. Jinak ale taky nelenil, Babička mu byla jasná a Rozinu Sebrance napověděl Google. První nápad byl, že budou následovat další části šifry 14a a 14b, každá umístěná na jiném místě a Gárdy proto běžel napřed ke gymnáziu Boženy Němcové. Bylo to ale mnohem jednodušší - stačilo ale jen chvíli hledat něco, co bude obsahovat Winter a objevila se ulice Winterova, která se křížila s ulicí Boženy Němcové a bylo jasno. Gárdyho jsme odvolali mobilem a vymýšleli, jestli půjdem pěšky nebo pojedem nějakým MHDčkem, ale než jsme to vymysleli, byli jsme na půli cesty a už to nemělo cenu.

Cestou jsme potkali někoho živého z týmu A.S.E., se ktrým jsme na startu hráli lodě, ale že by to zrovna tihle už měli doma, to bylo dost nepravděpodobné a pak z pár prohozených slov i jasné... Neměli jsme taky ani tušení, že Lehká demence využila jedno řešení a ze hry o bednu tak byla mimo, takže nám v tu chvíli šlo o druhé místo :)

15. stanoviště - Báseň - 7:12

JO A JO A JO A JO! Drahoš forever tu ještě nebyl! Vyráželi zase na opačnou stranu, někde se zdrželi, bloudili, usnuli nebo my nevíme co, ale prostě tu ještě nebyli. Na kartu stanoviště jsme se zapisovali jako třetí, za Vozíčkáři a Demencí a jen jsme ji schovali zpátky za rozvaděč, Drahoš dorazil.

Z šifry bylo jasné, že jde o poslední stanoviště a tak jsme se už ničím nezdržovali, Ivoš zase zabalil připravenou biologickou zbraň (= nazul boty) a vyrazili jsme směr CÍL, že šifru dořešíme cestou, abychom už Drahoše forever před sebe nepustili.

Konečně jsme se mohli Drahošům potichoučku zasmát - prošli jsme kolem nich a uháněli do cíle. V šifře byla trochu kostrbatá báseň, ze které jsme ale moc moudří nebyli. Diakritika? Ne. Interpunkce? Nesmysl. Asociace? Tos upad. Počty slov v odstavcích? [jen oči v sloup] Ještěže situaci zachránila pravohemisfericky Bubáček (máš u mě pusu:) ee? tak lízátko... vlastně ty mi dlužíš zmrzku! ok, 1:1 a jsme si kvit:) - prostě přečetla poslední písmenka každého verše od shora dolů a dozvěděli jsme se, jak najít cílové heslo: indície k heslu jsou kódy stanovišť. Okamžitě jsme zastavili, vyklopili na chodník obsah našich báglů a modlili se, abychom ani jednu šifru cestou někde nenechali - kódy stanovišť jsme si totiž průběžně nezaznamenávali (od příště už to děláme vždycky :). Naštěstí jsme je dali dokupy všechny, sepsali si je pod sebe na papír a už zase cestou začali přemýšlet, co s tím. Drahoš nám musel být v patách, ale pořád to ještě vypadalo dobře.

Cíl - 8:15

Rozeznat takhle po ránu zamčené dveře od otevřených, to není pro bandu ospalých poloinvalidů jen tak... Dovnitř klubovny jsme se nejdřív pokoušeli dostat druhými dveřmi, ale hned nás někdo z orgů navedl k těm správným.

Byli jsme uvnitř, orgové nás vítali, měli jsme všechny indicie, cíl byl nadosah... ale scházel pověstný krůček - HESLO. Můžeš být udýchaný, hladový, zpocený a přesto zmrzlý, napůl chromý, napůl mrtvý... pětilitr vyzývavě v kapsičce zastrčený, ale neznáš-li HESLO, orgy neoblomíš. A my ho neznali. Proklatě! Celou cestu nám to tak šlo, nikde jsme nevytuhli, nálada super, psychicky nahoře, ambice na nejvyšší příčky, síly na dalších 30km... a teď, těsně před cílem? Nula. Niente. Nic. Čím tohle může být?! ... To NE! Ivoš si sundal boty! Jsme ztraceni. Odevzdaně čumíme na indicie, nikdo nepřemýšlí. Orgové pobíhají kolem, nechápou. My taky ne. Ticho, jen tupé údery Ivošovy hlavy o stůl. Asi poslední tažení, nevím. Hlavou mi prochází myšlenky poslední hodinky, vzpomínám na rodiče, jejich rodiče a rodiče jejich rodičů, na našeho psa a Ivošovu kočku, co jednou přičichla k jeho ponožkám a už jí nebylo pomoci, na posled... cože? Řekl jsem kočku? Kočka má přece devět životů, nechcípne z jedněch Ivošových ponožek (i když jsou dvě), nespadne z rozpálené střechy, ani když má smůlu a není zrovna perská. Zpívala o tom jednou taková dáma, co dáma, je to kočka, Ester Kočičková, v muzikálu Kočky, když zpytovala svoje kočičí svědomí, jak řízla dlažkou do té kočičí hlavy, chudák... no, dál už by to byly fakt nesmysly, prostě jo, je to KOČKA! Tým s tím souhlasí, organizátoři s úsměvem přijímají a dámy a pánové, věděli jsme, že jsme fakt dobří, ale že takhle moc.. ;)

Dík orgům, dík soupeřům, dík i Vám - jsme TŘETÍÍ, máme maximální radost! A Drahošům gratulujeme, tentokrát jste byli lepší. Ale počkejte příští rok! Ahoj! :)

Napsal: Moole

Zhodnocení podle Ivoška

Šli jsme 16 hodin nonstop, prošli jsme 16 stanovišť, ušli jsme 32 kilometrů a bylo nás pět... co k tomu víc? Snad jen, že jsme prožili bezva noc, při které jsme potrápili nohy i mozkové závity. Ještě trošku kulhám. Ale pro příští ročník se mnou rozhodně počítejte!! Jen koncové heslo změnilo můj pohled na kočičky.... teď už kočky nemůžu ani vidět. No tak dobře, přiznám to jsem blbej a nepochopil jsem, jakým způsobem v tom mám ty asociace hledat. Ještě, že to Moole zachránil :) Děkuji moc organizátorům za skvělý zážitek!

Moole

And that's why we are a TEAM! :)